středa 20. listopadu 2013

VZKAZ

Kecalku není těžké potěšit... vlastně, když nad tím tak přemýšlím, žádnou kecalku není těžké potěšit, stačí jen trocha kreativity a chuti udělat něco výjimečného pro někoho, koho máte rádi.

Byla jsem včera na jedné přednášce, která nese název Erotika není exotika. Tam jsme prokecali spoustu témat a při jedné scénce se vtipným způsobem řešil problém koketování a došli jsme k tomu, že pouhé kecání v téhle době asi nepostačí - žel Bohu žije v pohádce jen ten, kdo tomu věří.
zdoj

Ale žádné zoufání si, ve středověku se fešáci dvořili dámám i několik let - pokud tedy nepatřili mezi ty méně šťastné, kteří svojí budoucí polovičku dostali rozkazem od rodičů. 

Každopádně... dějepis necháme teď stranou a přesuneme se k hlavní náplni článku.
Hlavní náplní je můj dnešní příběh. Moje spolubydlící dnes odjela domů i přesto, že je středa.

Je to mnohem lepší blogerka než já kdy budu, a tak "musela" jet domů pro výrobky, od společnosti se kterou uzavřela nedávno spolupráci. Zatímco ona byla po škole na intru, já jela na dramaťáček - měla dost času provést nějakou šílenost.
 Po dramaťáčku to jelo jak na běžícím páse, pořád jsem něco dělala a když jsem měla chvilku pro sebe, lehla jsem si a chtěla jsem napsat na blog návod, jak na vánoční krabičku. Jenže mi to moje spolubydlící tak nějak překazila...
Když jsem otevřela můj staromódní notebook (jménem Rodger) našla jsem něco, co jsem nečekala. Koukněte se sami...


To je ale nálož že? Moje ego rozhodně netrpí.. 
Po chvilce, když jsem konečně zavřela pusu, ze mě vyskočilo pár slov: "no doprdele!" - To bylo vše, na co jsem se zmohla, protože já byla ohromená. Tak moc mě to potěšilo, že jsem jen seděla a koukala na ten vypnutý monitor polepený papírky. *Moje spolubydlící neví, na co všechno si tímhle zavařila.*

Ale něco jsem z toho pochopila. Když někoho chceme potěšit, stačí mu dát vědět, že ho máme rádi trochu jinak, než to děláme vždy... jak vidíte, stačí polepit hroudou popsaných papírků monitor od notebooku a vlastník je z toho paf. Takže jestli máte někoho, komu už jste dlouho neřekli, že si ho vážíte, zkuste to tentokrát udělat trochu jinak a určitě se se svým nápadem podělte :3*

Tímhle taky zdravím moji milovanou spolubydlící! <3

2 komentáře:

  1. Že já Tě potěšila? Tak to já jsem teď opravdu v nebi. :-) Bylo krásný tohle číst. Ty budeš jednou mnohem lepší blogerka než já a v našem blogo-pokoji to bude jak v internetové kavárně, i když teda občas to tam takhle vypadá i teď. ;-) Spolubydlící se teď taky trochu bojí na co že si to zavařila a přemýšlí, jestli radši nezůstane doma. :-D
    Jsem moc ráda, že se Ti můj nápad líbil a potěšil tě, to jsem přesně chtěla. :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou ti vymyslím něco fakt speciálního :-* připrav se na to nej(horší)lepší, co můžeš :D*

      Vymazat